blog
PONOŘENÍ DO HLUBIN SVĚTA ZA HRANICEMI VŠEDNOSTI
JÓGA VE STAROVĚKÉM EGYPTĚ
Elisabeth Haich, zakladatelka první jógové školy v Evropě, ve své knize Zasvěcení popisuje strukturovaný systém vzdělávání ve starověkých egyptských chrámech. Než se studenti mohli ponořit do pokročilého studia matematiky, astronomie, metafyziky, architektury, etiky a filozofie, museli nejprve ovládnout umění jógy. Ta byla považována za nezbytný předpoklad pro intelektuální a duchovní rozvoj – cestu sebeovládání a vnitřní harmonie, jejímž cílem bylo odemknout vyšší vědomí skryté v každém člověku.
V touze po sebepoznání a spojení s božstvím byla jóga (ve starém Egyptě nazývaná Sema Tawi) vnímána jako „zkratka“.
.
Vzpomínky Elisabeth Haich na její minulé životy mohou být pro někoho kontroverzní, nejsou však zdaleka jediným zdrojem těchto informací. Vyobrazení jógy se neomezuje pouze na hieroglyfy; nalezneme je v uměleckých dílech a duchovních spisech v hrobkách, chrámech, na nástěnných malbách, sochách i papyrových svitcích. Tyto nálezy zobrazují různé jógové pozice a nabízejí vhled do principů a technik fyzické i duchovní dokonalosti, o kterou staří Egypťané usilovali.
Dnešní systém Kemetic jógy (kemetické jógy) čerpá z odkazu bohyně Ma’at, která ztělesňuje principy pravdy, rovnováhy, harmonie a řádu.
Je fascinující sledovat, jak se jóga šířila starověkým světem. Například v Mezoamerice bylo zjištěno, že Olmékové byli vášnivými praktikanty hatha jógy – jejich kamenné sochy sedí v pozici Sukhásana a drží Gján mudru, což je celosvětově nejznámější meditační pozice. Zatímco akademici mají tendenci tyto sochy popisovat jako „šamany v pozicích jaguárů“, při srovnání s lidmi provádějícími jasně definované jógové ásany je podoba naprosto ohromující.
Existují historické vazby mezi národy a kontinenty; zemětřesení, potopy a katastrofy vedoucí k migraci, ale je zde i možnost, že starověké národy byly schopny se mnohem lépe napojit na to, co C. G. Jung slavně nazval „kolektivním nevědomím“. Zdá se, že umění jógy si s grácií našlo cestu skrze kultury, náboženství, historická období i změny paradigmat. Je tu s námi dodnes a jemně nás vybízí, abychom – pokud se tak rozhodneme – našli cestu zpět k sobě samým.
MAGIE SKRYTÁ V GESTECH RUKOU
Když jsem před několika lety cestovala po Řecku, navštívila jsem několik tajemných byzantských klášterů. Nejen světoznámou Meteoru, proslulou svou úchvatnou architekturou, ale i další kláštery skryté pod horou Olymp. Tato místa, méně navštěvovaná turisty, tiše odpočívají nad jezery a hluboko v lesích, kde střeží svá dávná tajemství.
Nejvíce mě zasáhlo zjištění, že většina svatých a vysokých kněží vyobrazených na starých pravoslavných ikonách drží ruce ve specifických gestech, která jsem rozpoznala jako mudry z indické jógové tradice. Protože jsem v té době právě dokončila lektorský kurz jógy, s nadšením jsem začala pátrat po tomto překvapivém spojení mezi tradicemi, které jsou si – alespoň geograficky – tak vzdálené.
Jógové mudry jsou sestavy gest rukou, které se obvykle provádějí během meditace a jsou nedílnou součástí hatha jógy. Podle toho, jak umístíte, držíte a propojíte dlaně a prsty, můžete směřovat tok životní energie (prány) do různých částí těla skrze energetické dráhy (nádí). Tímto způsobem pomáháte vyrovnávat pět elementů, z nichž se skládá vaše tělo: oheň, vzduch, éter, zem a vodu. Podle ájurvédy může nerovnováha mezi těmito prvky vést k různým onemocněním. To znamená, že kromě posílení a regulace fyziologických funkcí těla mohou mudry napomáhat léčení a přinášet řadu mentálních a duchovních benefitů těm, kteří je pravidelně praktikují.
Například gesto zobrazené nad tímto článkem se nazývá Prithvi mudra a můžete ho vidět u Ježíše Krista na mnoha uměleckých dílech. Provádí se dotykem špičky prsteníčku a špičky palce. Je velmi účinné při posilování a léčení těla a také aktivuje kořenovou čakru, což podporuje pocit stability a sebedůvěry.
Z velkého množství jógových muder známých v Indii se v pravoslavném umění zřejmě nejčastěji objevují dvě. Jednou z nich je zmíněná Prithvi mudra a druhou Prána mudra, která podporuje imunitní systém a dodává tělu odolnost k samoléčbě.
Ačkoliv dnešní křesťanská církev tato gesta jako mudry neuznává a považuje je prostě za znamení požehnání, existuje mnoho dalších křesťanských praktik, rituálů a zvyků, které se překrývají s buddhismem a hinduismem – od askeze, půstu, modlitby a meditace až po mnišský život a používání svící a vykuřovadel při bohoslužbách – nemluvě o detailech, jako je křesťanský růženec, který je v podstatě totéž co džapamala používaná buddhisty a hinduisty.
Historické prameny naznačují, že kontakty mezi Indy a Řeky existovaly již od dob Sokrata a Platóna. Římané čile obchodovali s jižní Indií a existuje mnoho záznamů o přítomnosti indických filozofů a buddhistických mnichů ve středomořských zemích před Kristem i po něm. V egyptské Alexandrii byly nalezeny buddhistické náhrobky z ptolemaiovského období, což dokazuje, že buddhisté žili v helénistickém Egyptě právě v době vzniku křesťanství. To naznačuje, že křesťanská církev ve svých počátcích přijímala různé praktiky, východní i západní, aby svým věřícím pomohla navázat bližší spojení s Bohem.
V dnešní době, kdy se stírají hranice nejen mezi náboženstvími, ale i mezi náboženstvím a vědou, se stále více lidí probouzí k poznání, že my sami jsme v přímém kontaktu se Zdrojem. Tyto starodávné praktiky nám otevírají mnoho možností, jak se ponořit do svého nitra a obrátit pozornost – dovnitř.