blog
PONOŘENÍ DO HLUBIN SVĚTA ZA HRANICEMI VŠEDNOSTI
JÓGA VE STAROVĚKÉM EGYPTĚ
Elisabeth Haich, zakladatelka první jógové školy v Evropě, ve své knize Zasvěcení popisuje strukturovaný systém vzdělávání ve starověkých egyptských chrámech. Než se studenti mohli ponořit do pokročilého studia matematiky, astronomie, metafyziky, architektury, etiky a filozofie, museli nejprve ovládnout umění jógy. Ta byla považována za nezbytný předpoklad pro intelektuální a duchovní rozvoj – cestu sebeovládání a vnitřní harmonie, jejímž cílem bylo odemknout vyšší vědomí skryté v každém člověku.
V touze po sebepoznání a spojení s božstvím byla jóga (ve starém Egyptě nazývaná Sema Tawi) vnímána jako „zkratka“.
Vzpomínky Elisabeth Haich na její minulé životy mohou být pro někoho kontroverzní, nejsou však zdaleka jediným zdrojem těchto informací. Vyobrazení jógy se neomezuje pouze na hieroglyfy; nalezneme je v uměleckých dílech a duchovních spisech v hrobkách, chrámech, na nástěnných malbách, sochách i papyrových svitcích. Tyto nálezy zobrazují různé jógové pozice a nabízejí vhled do principů a technik fyzické i duchovní dokonalosti, o kterou staří Egypťané usilovali.
Dnešní systém Kemetic jógy (kemetické jógy) čerpá z odkazu bohyně Ma’at, která ztělesňuje principy pravdy, rovnováhy, harmonie a řádu.
Je fascinující sledovat, jak se jóga šířila starověkým světem. Například v Mezoamerice bylo zjištěno, že Olmékové byli vášnivými praktikanty hatha jógy – jejich kamenné sochy sedí v pozici Sukhásana a drží Gján mudru, což je celosvětově nejznámější meditační pozice. Zatímco akademici mají tendenci tyto sochy popisovat jako „šamany v pozicích jaguárů“, při srovnání s lidmi provádějícími jasně definované jógové ásany je podoba naprosto ohromující.
Existují historické vazby mezi národy a kontinenty; zemětřesení, potopy a katastrofy vedoucí k migraci, ale je zde i možnost, že starověké národy byly schopny se mnohem lépe napojit na to, co C. G. Jung nazval „kolektivním nevědomím“. Zdá se, že umění jógy si s grácií našlo cestu skrze kultury, náboženství, historická období i změny paradigmat. Je tu s námi dodnes a jemně nás vybízí, abychom – pokud se tak rozhodneme – našli cestu zpět k sobě samým.
MAGIE SKRYTÁ V GESTECH RUKOU
Když jsem před několika lety cestovala po Řecku, navštívila jsem několik tajemných byzantských klášterů. Nejen světoznámou Meteoru, proslulou svou úchvatnou architekturou, ale i další kláštery ukryté pod horou Olymp. Tato místa, méně navštěvovaná turisty, tiše odpočívají nad jezery a hluboko v lesích, kde střeží svá dávná tajemství.
Nejvíce mě zasáhlo zjištění, že většina svatých a vysokých kněží vyobrazených na starých pravoslavných ikonách drží ruce ve specifických gestech, která jsem rozpoznala jako mudry z indické jógové tradice. Protože jsem v té době právě dokončila lektorský kurz jógy, zaujalo mě toto překvapivé spojení mezi tradicemi, které jsou si – alespoň geograficky – tak vzdálené.
Jógové mudry jsou sestavy gest rukou, které se obvykle provádějí během meditace a jsou nedílnou součástí hatha jógy. Podle toho, jak umístíte, držíte a propojíte dlaně a prsty, můžete směřovat tok životní energie (prány) do různých částí těla skrze energetické dráhy (nádí). Tímto způsobem pomáháte vyrovnávat pět elementů, z nichž se skládá vaše tělo: oheň, vzduch, éter, zem a vodu. Podle ájurvédy může nerovnováha mezi těmito prvky vést k různým onemocněním. To znamená, že kromě posílení a regulace fyziologických funkcí těla mohou mudry napomáhat léčení a přinášet řadu mentálních a duchovních benefitů těm, kteří je pravidelně praktikují.
Například gesto zobrazené nad tímto článkem se nazývá Prithvi mudra a můžete ho vidět u Ježíše Krista na mnoha uměleckých dílech. Provádí se dotykem špičky prsteníčku a špičky palce. Je velmi účinné při posilování a léčení těla a také aktivuje kořenovou čakru, což podporuje pocit stability a sebedůvěry.
Z velkého množství jógových muder známých v Indii se v pravoslavném umění zřejmě nejčastěji objevují dvě. Jednou z nich je zmíněná Prithvi mudra a druhou Prána mudra, která podporuje imunitní systém a dodává tělu odolnost k samoléčbě.
Ačkoliv dnešní křesťanská církev tato gesta jako mudry neuznává a považuje je prostě za znamení požehnání, existuje mnoho dalších křesťanských praktik, rituálů a zvyků, které se překrývají s buddhismem a hinduismem – od askeze, půstu, modlitby a meditace až po mnišský život a používání svící a vykuřovadel při bohoslužbách – nemluvě o detailech, jako je křesťanský růženec, který je v podstatě totéž co džapamala používaná buddhisty a hinduisty.
Historické prameny naznačují, že kontakty mezi Indy a Řeky existovaly již od dob Sokrata a Platóna. Římané čile obchodovali s jižní Indií a existuje mnoho záznamů o přítomnosti indických filozofů a buddhistických mnichů ve středomořských zemích před Kristem i po něm. V egyptské Alexandrii byly nalezeny buddhistické náhrobky z ptolemaiovského období, což dokazuje, že buddhisté žili v helénistickém Egyptě právě v době vzniku křesťanství. To naznačuje, že křesťanská církev ve svých počátcích přijímala různé praktiky, východní i západní, aby svým věřícím pomohla navázat bližší spojení s Bohem.
V dnešní době, kdy se stírají hranice nejen mezi náboženstvími, ale i mezi náboženstvím a vědou, se stále více lidí probouzí k poznání, že my sami jsme v přímém kontaktu se Zdrojem. Tyto starodávné praktiky nám otevírají mnoho možností, jak se ponořit do svého nitra a obrátit pozornost – dovnitř.